Christian Slade (vítězný příběh), Eric Canete (druhý vítězný příběh) a Stan Sakai mne tu asi jako jediní dokázali něčím zaujmout (Sakai spíš svojí přítomností), jinak zase průměr a myši mají pořád ještě tři prsty na tlapce, takže všechny stále vypadají jako znetvořené. U Krta se mi líbil veršovaný překlad.
Myslím, že první díl se mi líbil o maličko víc.

Příběhy zas poněkud vyčpělé a nebyl tu ani žádný dinosaurus, takže škoda a průměr. Víc mě zaujala finální část, kde se objevuje komiks barvený vodovkami (Billy Tan) a ta velká nádhera, co je tu k vidění v ukázkách (Joe Jusko). Lev je nejlepší postava.

Dvojka se mi líbila o něco víc než jednička, napětí zhoustlo a postavy se trošku víc profilují a je tu i eko-agitka, takže za mě super :)
Snad se ta holka rozhodne správně a nebude se chovat příliš otravně jako Frodo před ztrátou prstenu.

Ale jo, docela příjemná pohádková fantasy a částečnou roli tu mají i rodiče. Trik s mocí v kameni je už ohraný, ale zatím to tolik nehraje prim, takže nevadí. Pořád všem hrozí nějaké nebezpečí a skutečně jsem věřil, že kdokoli by mohl kdykoli umřít.
Na konci jsem tedy moc nepochopil, jak se všichni dostali zpátky skrz ten tunel, když se bezpečně mohli dostat jen "tam" (nebudu dávat úplné spoilery).
Kresba je lehce jednodušší, ale dá se na to zvyknout. Elfí temný princ vypadá na správnýho záporáckýho sympoše.
Fajn překlad.

Orbital mě moc nevzal a mrzí mě hodně, že Nářek zpustošených zemí nedostal šanci.
Krátce po přečtení jsem už téměř pozapomněl, o čem to vlastně bylo, a tak hodnotím pozitivně spíš vymazlenou kresbu a nápaditost při tvorbě postav a lodí, která je dle mého názoru na vysoké úrovni. Ale to je tak všechno.

Tým A. Protože mi nejvíc evokuje Frazettovy epické malby. C mi přijde moc warcraftovské a B zase moc temné. Ale na tom nezáleží. Každému dle chuti.
Obálky reprezentují jednotlivé příběhy obsažené v knize a každý z nich je vytvořen jinými autory.
Líbí se mi variabilita kresby. Všichni autoři si dali záležet na panelování a je radost pohledět na kontrasty, detaily i barvy. Jsem rád, že to nemá malý formát. Conan se povedl a i děj je docela zábavný.
Nejvíc se mi líbil druhý příběh Královna černého pobřeží včetně hravé kresby (Conanova spřízněná duše) a třetí Za Černou řekou (Conan v džungli) díky mnoha detailům vegetace; první Černý kolos má spektakulární scenérie a precizní kresbu, ale zase se jejím prostřednictvím nejvíc přibližuje těm klasickým francouzským komiksům - tu ať si každý rozhodne sám o preferencích.
Vzadu je obrazová i textová příloha obsahující seznámení s Howardem i Conanem a mj. jsou k vidění i všechny obálky k příběhům.
Za mne spokojenost.

Super a vtipné.

Jako nadsazená historická sonda do komiksového artefaktu z určitého období (Amerika 20. let z židovského prostředí s postavou zprostředkovatele sňatků) to není zase tak špatné. Na každé stránce je šest "vybarvených" panelů, každý má pod sebou napsanou přímou řeč postav. Většinou se v panelech objevují jenom postavy a nic jiného, pozadí obrázků je vzácné. Na protější straně se nachází v černobílé verzi původní sken komiksu.
Vyznění jednotlivých stripů dnes asi málokoho rozesměje; příhody dohazovače můžou působit jako přežitek doby, ale určitě nejsou bez nápadu.
Nu a pixelíky tvůrce pořádně potrápily. Pokud jsem to pochopil správně, tak stripy původně vycházely (vycházejí?) v Jew's News, odkud byly zřejmě převzaty, ale už v této fázi se skenovalo na malé DPI, což se stalo hlavním kamenem úrazu knížky.
Nicméně autory sborníku chválím za snahu ji vydat. Vím, že to nemohlo být nic jednoduchého.

Mno, těšil jsem se na to, ale nakonec to stálo za jednorožčí kokino (a pardon, Moraváci, neboť i já Pražák vím, co to slovo znamená).
Těšil jsem se na to z toho důvodu, že fantasy žánr slibuje mnohé, tak proč z toho nevytřískat co nejvíc? Ne, tvůrci se raději rochní v tom nejtrapnějším bahně; postavy jsou nezajímavé, prostředí je nezajímavé, zápletka je nezajímavá, design postav se mi nezamlouvá, kresba je ucházející, z čehož mi vychází, že jsem taky mimo cílovku.

Na horor tohoto typu se to dalo a učetlo se to rychle, i když nějaká velká pecka to není. Nejzajímavější byla ta vypoulená (trochu komická) zrůdnost.
Jinak je jasné, že autor potřeboval nějak dostat postavy na určité místo, takže jejich motivy nijak neřeším, ale vlastně by mě to stejně moc nezajímalo :)
Důležitější je to, co se tam odehraje, a ten "plot twist" na konci mi nepřišel zas tak špatný.

Ten koncept námětu/příběhu a vlastně Jodorowsky sám mi už docela leze na nervy (cha, koukám, že podobnou věc jsem psal už u Šílené). Ne proto, že by mi připadal nezajímavý, ale proto, že už se hrozně opakuje. Myslel jsem, že scenárista tu není od toho, aby nám předkládal pořád to samé či vykrádal opakovaně sám sebe. Tak trochu jsem zvědav, s čím k nám ještě přijde, a doufám, že prokáže nějakou tematickou variabilitu. Diosamante není příběhově úplně špatná, beru to spíš jako pohádkovou podívanou, ale ty příběhové zvraty mi přišly dost děravé. Nebo možná naráží na můj odlišný subjektivní pocit zatím poznaného stavu věcí.
Gal je ovšem mistr detailní kresby a navíc zobrazuje mně atraktivní prostředí (ruiny a trosky zapomenutých civilizací), v nichž se postavy pohybují a už kvůli němu stojí za to si tenhle komiks přečíst. Určitě se ještě někdy znovu mrknu a pokochám se.

Vůbec nevím, co jsem to právě zhlédl, ale bavilo mě to.

Třetí kniha mě bavila o něco víc, než druhá. Sice se tu taky dost střídají autoři, ale ten rozdíl někde není zas tak extrémně patrný (i když ty nohatice a jiné kreatury Tonyho Daniela anatomicky nějak moc nepobírám). Příběhy jsou pořád docela úsměvné, ale třeba proměnec duší měl zase jednou zajímavého záporáka. Magdalenu jako postavu jsem doteď vůbec neznal, ta holka je tady pro mě asi největší záhada (jinými slovy: WTF). Nejvtipnější byl poslední příběh, ale tady raději nebudu nic prozrazovat. Taky mě trochu zaráží, jak je každý parťák po Lařině boku spotřební zboží, ale co naplat. Těším se na další knihu.
PS - písmenkovou povídku jsem raději nečetl.

Druhá kniha mě oproti první úplně nevzala za srdce. Možná to bylo častějším střídáním různých tvůrců a roztříštěností scénářů. Ale i tak fajn. Pobavil mě příběh s (ne)mrtvým egyptským faraonem. Přibyl jeden zajímavější záporák, ale jinak už se to drží v zajetých kolejích jak vyprávěním, tak snahou o nabuzení čtenářovy vizuální fantazie.

Snad už si s mírným odstupem mohu dovolit hodnocení Archivů 1. V tuto chvíli krátce po přečtení třetí knihy se mi zdá, že jednička vede. Jasně, nejlepší zábava je to pro náctileté a těžko v tom hledat i něco jiného, než akční dobrodružství s hledáním pokladů, odkrýváním tajů starých zlořádů anebo odkrýváním tajů Lařiných křivek.
Kdo se navíc s Larou setkal i v době jejího vzniku, kdy počítačovému světu vládly špičaté a krabičkové polygony, ten má větší šanci zůstat zaháčkován.
V tomhle komiksu má pro mě největší nostalgickou hodnotu Andy Park, jehož kresba mi už zůstane navždy spjatá s komiksovou Larou díky prastaré Legendě o Medusině masce, která vyšla kdysi dávno, působila jako zjevení a jako relikt doby již dávno podlehla svému rozkladu (doslova), a to hlavně díky učeným mnichům z Calibre.
Jenže si pamatuji, jak jsem na ten prastarý komiks dlouho šetřil a nakonec ho asi po dvou letech vítězoslavně přitáhl domů a hned jsem ho dvakrát přečetl. Bylo mi tak cca 12let a při kapesném 10 Kč týdně to šlo opravdu těžce; kdepak dnešní děti s tabletama a smartfounama.
Takže jo, já si to užíval, a užívám si i ten slastný pocit, že tuhle bichli mám doma v takovéhle úpravě, a že mohu číst i další pokračování.
V rámci druhořadého čtiva je to pořád bezva. Jo a jsou tam i dinosauři.

Lovecrafta jsem nikdy nečetl a asi ani nebudu, ale tomuhle komiksu jsem dal šanci, aby mi trochu přiblížil ten jeho temný svět a abych si dal těch pár popkulturních odkazů do souvislostí. Nutno říct, že mi horory nikdy nic moc nedávaly. Ale jako rychlá jednohubka se to četlo celkem bez problému. Myslím, že Kriek dobře vystihl atmosféru. Někde sice otrocky vpisuje do bublin, co je vidět už na obrázku, a taky těch popisů je tam až příliš, ale budiž. Potom nevím, jak moc byl Lovecraft ve své době originální, co se týče svých povídek; pro mě jsou scénářem snadno zapomenutelné. Snad to bude hlavně o jazyku, jak zmiňuje cyboy. Nejvíc se mi tedy líbila povídka o Innsmouthu, a to patrně jenom díky Kriekovu vizuálu.

Je to asi spíš pro mladší náctileté holky. Jak to zřejmě bývá v těch holčičích denících, pořád se tam řeší nějaká nevyjevená pravda, ale vlastně se k ničemu nedojde a nakonec jde zas a jenom o vztahy. Pointa je už tisíckrát provařená. Je dobré znát pohádku Petr Pan, která patrně autorku v mnohém oslovila. Jinak je to spíš o kresbě, která je ze všeho v komiksu nejvýraznější, někde je to docela hezké a celkově má komiks líbivou formu a působí dynamicky.

Zatím jsem v minulosti četl jen jednoho Batmana, o kterém bych mohl říct, že mě bavil a nepřipadal mi vyloženě trapný, a to bylo dvojdílné Ticho. Jenže tenkrát mi bylo asi patnáct, takže kdo ví, jak by mě bavil dnes. Tak nevím, asi nejsem úplná cílovka. Tenhle nový rozjezd není nijak špatný, ale nic extra tedy taky ne. Ale aspoň se snaží být něčím jiný. Romitova kresba to dost zachraňuje, tak za něj přidávám jednu hvězdičku a něco za snahu se odlišit.

Jak se mi první díl nelíbil, tak tady musím úplně otočit. Děj se konečně přesune do zajímavých lokací, řeší se pradávný artefakt (vzhledem k podobě artefaktu v komiksu bych použil slovo stéla), přibude zvláštní rasa a nové postavy, tajemno a dějový spád. Taky musím přitakat, že v tom vidím kus Tomb Raidera a kupodivu i mix starých klasických dobrodružných příběhů (např. Pouští a pralesem od Sienkiewicze). Snad tomu tedy pomohla výměna scenáristy a já budu doufat, že to zas dalším dílem nepůjde strmě dolů k jedničce.

Přiznám se, že z Mechaniky jsem nijak moc nadšený nebyl. Do čtení jsem se musel nutit, postavy jsou takové unylé, a tak celek zachraňuje aspoň trošku kresba, která se ale většinou jenom snaží tvářit, že představuje něco extra. Což je škoda, protože něco se z toho přece dalo vykřesat a mnohem zajímavěji.
Druhý díl, který následuje po této knize, je ovšem naopak zábavný.

"Je to k blití," řekl Reger.
Dostal jsem se k tomu náhodou a cítím se četbou velmi pobaven, ačkoliv pranic neznám předlohy tohoto díla. Minimalistické celostránkové kresebné ilustrace s groteskními postavičkami skvěle podtrhují nostalgicko-úsměvné ladění knihy, doprovázené roztomile psanou stylistikou, ale především i neotřelým obsahem.
Podle mě by si tuhle knížku měli přečíst studenti umění, učitelé umění, katolíci a umělci. Jo, a taky malíři ;)
Přijde mi hezké a zároveň paradoxní, že se dokážu ztotožnit s takovým odporem vůči starým mistrům (i když tedy asi jen k některým) a katolické okázalosti, ačkoliv před státnicovou komisí bylo lépe naoko vyjadřovat obdiv. Třeba se v tom najde i někdo další. Ale jinak mě neberte nijak zle.

Ve své strohosti se vlastně jedná o poměrně silný příběh, z dnešního pohledu možná braný už jako klasický, ale nic mu neubírá na hodnotě a člověk nad tím musí zas a znovu kroutit hlavou i dnes. Nedovedu si představit, co bych dělal já na místě kteréhokoliv z tak velkého počtu odsouzených lidí.
Kresba asi nejvíc připomíná Hergého, ničím neruší, čte se to plynule, ale vzhledem k tématu i těžce.
Postupně se odhaluje osud Esterčiných rodičů a známých.

Tohle byla asi jediná detektivní komiksová série, kterou jsem četl ještě jako klučík v Ohníčku. Tenkrát mě to bavilo asi přece jen více než dnes, ale i tak jsem si některé "zápletky" rád připomněl.
Filípkova kresba tu hodně odkazuje na Saudka, ale vzhledem k době vzniku je to ještě pochopitelné. Nemám s ní problém, tematicky se hodí. Sám Očko je kabrňák a vypadá jako dospělý Mirek Dušín.
Většina případů není nijak sofistikovaná a lze je bez větší námahy vyřešit, ovšem najde se jich několik, které jsou trošku diskutabilní nebo úsměvné (př. vítající pejsek), nebo naopak s obtížemi vydedukovatelné - bacha, následuje SPOILER - (dnešní děti asi už nebudou vědět, jak fungovaly natahovací nástěnné hodiny, nebo že k posílání faxu jsou potřeba telefonní dráty).
Takže pro mě troška lehké nostalgie, a vlastně proč ne, když je to jen takový sešítek.

Je to super, vtipy jsou vtipné i dnes, jednotlivé příhody si oblíbí pamětník i noví čtenáři. Jen těch komiksových stran by mohlo být víc než cca 35 :)
Ovšem spokojenost.

V rámci celkového myšího Petersenova světa se jedná o průměr - ale co taky čekat od myší vysedávajících v hospodě, že ano. Některé vyřčené příběhy mají dobře našlápnuto, ale hodně málo prostoru a končí dřív, než vůbec začnou. Pár hezkých výjimek se tu ovšem najde - zvláště ty, co vizuálem neruší zaběhnutý archaický styl zaběhnuté série. Myslím, že kresebně se mi vyloženě nelíbil jen jeden příběh o Myšákovi Lišákovi (výběr oné autorky do téhle knihy moc nechápu).
Jinak dávám pochvalu Markovi Smyliemu za jeho autorský komiks, který mne bavil a líbil se mi možná nejvíc. Navíc jako první (a zatím jediný) dokázal myškám nakreslit pět prstíků. Další hodně výrazný autor je Jeremy Bastian díky jeho precizní drobné perokresbě (přítomen zde v ukázkách komiksu) a stejně tak Sean Rubin, který mi někde připomíná práci Chrise Riddella. Ostatní příběhy jsou koukatelné více či méně podle subjektivní preference každého čtenáře.
Jsem rád, že se zúčastnil i sám David Petersen, který příběhy pospojoval vlastním komiksem z interiéru hostince V Červnové ulici, takže z celé knihy je vlastně jeden dlouhý.
Koncepčně se tu nabízí srovnání s knihou Sandman 8 - Konec světů, avšak tam měl všechny příběhy pod kontrolou autor série, což podle mne dopadlo lépe.
Inu, nevadí. Tragédie se nekoná a já zase poznal další talentované autory, takže koupě nelituji a myšky budu kupovat dál.
Jen čekám, kdy se tam objeví Lucie Lomová s Ančou a Pepíkem.

Mám trošku potíže se ve všem tom dění orientovat, ale doufám, že v druhé knize se to zlepší.
Úplně mi nesedne temný hororový námět čarodějnic chytající malé děti, aby je mučily, odřezávaly z nich kusy těl a zabíjely bez mrknutí oka, a tím vyrobily vzácnou magickou surovinu.
Pak je tu démon, jehož ve vlastním těle ukrývá Maika, a samozřejmě přítomnost mnoha kreatur a bytostí včetně více-ocasatých koček.
Vlastně mi to celé přijde jako lacinější kopie Naruta (hlavně jeho linie s Oročimaru), jen s větším záměrem šokovat.
Takže příběh nic moc nového, ale dávám mu naději do dalších pokračování.
Co se mi ale hodně líbí, je celkový vizuál komiksu, díky kterému je mi celkem jedno, co že to vlastně čtu, protože kresba obsahuje hromadu detailů a téměř secesních křivek na různém oblečení, drapériích, zdobení zbraní apod. Krása střídá nádheru.
Podle různých referencí jsem se na komiks těšil už dlouho a nebýt té líbivé kresby, spíš bych to hodil někam do podprůměru.
Do dalšího dílu ale už nejdu.

Roztomilý příběh o jednom nezvyklém přátelství v Sempého minimalistickém podání. Příjemné čtení.
(Aktuální výstava ve vile Pellé s autorovými rozličnými originály stojí také za vidění.)

Jen doplním něco ve stručnosti k tomu, co jsem už psal k novějšímu vydání této knihy s názvem Češi v Banátu a děkuji za přidání komiksu do databáze.
Tato nepříliš nápadná knížečka vyšla v rámci projektu 'Česko-rumunské vztahy v komiksu' iniciovaného Velvyslanectvím České republiky v Bukurešti a realizovaného za podpory společnosti CEZ Romania.
Obsahově se dotýká dokumentace českých vesnic v Rumunsku na malebném, hornatém území Banát. Osobně jsem byl jen v okolí Svaté Heleny cca v roce 2007, ačkoliv můj otec tam jezdíval pravidelně na botanické exkurze se studenty. Kdo v Banátu byl, ví, že není možno si tento kraj nezamilovat.
Autorky Ileana a Petra se pustily do krásně ilustrovaného komiksově-dokumentárně laděného vyprávění o všech vesnicích a je to jen dobře, protože většina z vesnic postupně podléhá vymírání a vylidňování, lidé se stěhují pryč za rodinou nebo za prací zpět do Čech. V Šumici nedávno zanikla škola.
Nutno podotknout, že osidlování Banátu českými krajany začalo v pol. 19. století.
Vyprávění v komiksu je sice podpořeno logicky větším množstvím textu, což může na dnešní poměry působit lehce těžkopádně, ale pořád působí soudržně a Ileana má velmi hezký styl, díky kterému je radost se na komiks dívat a určitě je vhodný zejména pro děti.
Navíc ona sama je milá, pohledná autorka ;)
Původně vydána v rumunské a české jazykové mutaci, sloužíce jako propagační a turistický materiál, je knížka především k sehnání v českých vesnicích v Banátu, kde má za úkol podporovat turismus a živobytí tamních českých krajanů, jejichž tradice a kulturní zvyklosti jsou zakonzervovány v čase, ale odpovídají těm našim před 150 lety.
Koupi Nýčka v Banátu (pro neznalé slova ‚nýčko‘ jen doplním, že se jedná významově o ‚teď, nyní‘) považuji za národní povinnost pro každého, kdo se považuje za Čecha, hlavně aby viděl, kam až se naši krajani dostali. Také oceňuji snahu obou autorek, že se do takového projektu vůbec pustily.

Líbí se mi kresba a vytvořené prostředí. Příběh je vystavěn tak, aby hrál hlavně na dráždivou notu díky obdařené hlavní protagonistce. Sličná Coralina přijme inzerát, aby se starala o výchovu mladého génia vynálezce, který považuje všechno kromě vlastní nekončící práce na strojích za pošetilost. Skutečné jádro jejího nového zaměstnání se však skrývá někde hlouběji a bude na vše muset přijít sama. Tady trochu vázne logika, protože ostatní sloužící by jí měli říct už na začátku, o co jde, ale to bychom zas nemohli projít "překvápkem" v závěru. Takže jde spíš o trošku naivní jednohubku.

Je velmi zvláštní číst si Rychlé šípy v takovém letitém odstupu právě v takovém zpracování, kde je vedle sebe jak starší generace, tak i ta mladší. Musí být hezké být součástí něčeho takového. Šípáky a vůbec většinu Foglarovek jsem čítával až do svých 13 let a pak už jenom nárazově to, co případně znovu vycházelo souborně. Ale tu atmosféru Stínadel pamatuji dodnes.
Toto souborné vydání působí moc hezky, i když mě to nevtáhlo jako kdysi. Ostatně ani nemohlo kvůli své roztříštěnosti. Vlastně je to spíš taková ukázka různorodých prací plejády mnoha autorů, odkazujících na staré dílo. Variabilita námětů je opravdu široká, od zachování původního kánonu až po pojetí moderního SF (mimozemšťani, galaktická aréna s pěticí mecha-bojovníků). V epizodkách nechybí ani řada dalších známých charakterů jako Podkova, Haha-Bimbi, Bublina, Širokko, celé BKP, Pískloun a Tlouštík apod.
Asi nemá smysl vyjmenovávat a popisovat všechny jednotlivé příběhy. Většina jich je čtivá a dokázala mě zaujmout. Některé jsou navíc i hodně vtipné (př. Grus, Lomová, Nikkarin, Pomykač, Šlajch, Stegbauer, Petráček, Osoha…), jiné pracují dobře s atmosférou (př. Čech, Danglár, Pokorný, Kučerovský…), další jsou třeba prostě zdařilým doplňkem (př. Jerie, Berger, Schönberg, sestry Čupové, Svoboda, Dokoupil, Fibrich, Smolík, Kuchynková, Chlud…), ale řada z nich kombinuje všelijaké vyprávěcí postupy, humorné či jiné prvky a výtvarno, takže je nelze přímočaře zaškatulkovat.
Každopádně mi imponuje celý koncept sborníku a líbí se mi výsledná forma, takže celkově hodnotím pozitivně.

Třetí sebrané myšky jsou již rozjeté v plné parádě. Těžko bych mezi nimi hledal nějaké příběhové favority, protože všechny jsou super. Pamatuji si na tu nedočkavost, když jsem musel čekat do příštího čísla kvůli tomu, že některé epizodky byly na pokračování (Fantom Ušína, Studnou do pohádky). V téhle knize se navíc konečně objevuje původní IS – Na stopě.
Takže spokojenost.
Škoda, že Anča a Pepík nikdy nedostali v komiksu větší prostor, slušelo by jim to. Zasloužili by si vlastní řadu alb jako třeba Tintin nebo Lucky Luke.

Druhá knížka A&P přidává na hravosti i tajemnu a víc se tu objevují pohádkové motivy, ačkoli krimi je tu pořád hojně zastoupeno. V obou žánrových oblastech se jedná o zábavné čtení. Celkově mi příběhy přijdou nápaditější než v první knize. Moje nejoblíbenější jsou asi V pohádce, Bojovka, Výlet s Robertem a Čertovský hrádek.
Jinak oceňuji, že toto vydání série má takové krásné obálky; jsem rád, že jsem si jej kdysi pořídil.

Anču a Pepíka jsem měl ve Čtyřlístku nejraději. Hrozně se mi tenkrát líbilo (a stále líbí), jak to paní Lomová dokázala jemně malovat. Navíc ty příběhy mi přišly zábavnější než čtyřlístkovské.
Do života jsem si ovšem vzal, že oslovovat Annu jako Anču je zcela normální (vycházel jsem tedy z předpokladu, že Anča v komiksu má původní jméno Anna) - ovšem jak jsem se spletl! Do jedné Anny jsem byl kdysi dávno zamilován a když jsem ji oslovil "Ančo," uvrhl jsem svoji osobu do nezlomné nemilosti. Krutý osude!
To ovšem nic nemění na kvalitě těchto komiksových příběhů. Můj nejoblíbenější z téhle knížky je ten, kde A&P zachraňují Roberta z podzemí lesa po tom, co se snažil střílet na ptáčky. Možná i proto, že to na mě působilo hodně v gumídkovském duchu (především Čmaf) a líbilo se mi prostředí lesa i podlesí. Četl jsem ho pořád dokola.

Tento komentář píšu částečně jako reakci na veletrh knihy 2018, kde vůbec nebylo předem zaneseno v komiksovém programu, že se tu sejdou obě komiksové autorky a budou společně mluvit o tvorbě tohoto komiksu. Dokonce jsem v sekci hostů nenašel medailonek ani jedné z nich. Považuji to za programově nezvládnuté (anebo se to celé nějak muselo semlít na poslední chvíli po vydání oficiálních materiálů). Autorky totiž umí mluvit zajímavě a Ileana je již zkušená ilustrátorka a komiksová tvůrkyně a během autogramiády lidem vysekla do knihy (které laskavě zdarma darovala MF, moc děkuji) tak krásné obrázky, že vypadají jako vytištěné. Měl jsem štěstí, že jsem šel zrovna okolo, když začal program a setkání s Ileanou považuji za jeden z nejsilnějších zážitků Světa knihy.
Důvodem je existence tohoto komiksu, o kterém se zřejmě u nás moc neví.
Obsahově se dotýká dokumentace českých vesnic v Rumunsku na malebném, hornatém území Banát. Osobně jsem byl snad jen v okolí Svaté Heleny cca v roce 2007, ačkoliv můj otec tam jezdíval pravidelně na botanické exkurze se studenty. Kdo v Banátu byl, ví, že není možno si tento kraj nezamilovat.
Autorky se pustily do krásně ilustrovaného komiksově-dokumentárně laděného vyprávění o všech vesnicích a je to jen dobře, protože většina z vesnic postupně podléhá vymírání a vylidňování, lidé se stěhují pryč za rodinou nebo za prací zpět do Čech. V Šumici nedávno zanikla škola. Nutno podotknout, že osidlování Banátu českými krajany začalo v pol. 19. století.
Vyprávění v komiksu je sice podpořeno logicky větším množstvím textu, což může na dnešní poměry působit lehce těžkopádně, ale pořád působí soudržně a Ileana má velmi hezký styl, díky kterému je radost se na komiks dívat a určitě je vhodný zejména pro děti.
Navíc ona sama je milá, pohledná autorka ;)
Abych to nějak shrnul, tak koupi Čechů v Banátu považuji za národní povinnost pro každého, kdo se považuje za Čecha, hlavně aby viděl, kam až se naši krajani dostali.

No, takhle. Šílená z baziliky Nejsvětějšího srdce ve mně zanechala poměrně hodně rozporuplných pocitů. Jodorowsky a Moebius se tu spojili, aby vytvořili další geniální dílo, ale osobně mi to spíš přišlo jako plýtvání energií. Je to hlavně kvůli postavám, které mi přišly snad všechny hrozně protivné a nesympatické.
Nejvíc asi hlavní protagonista Alain Mengel, kterému se všechno sesype v den, kdy mu žena daruje k narozeninám rozvodové papíry a spustí se s jeho známým přímo v jejich domě. Dosud spíše apaticky a filozoficky smýšlející stařík Alain, jenž ani do té doby nemohl mít děti, začne najednou podlehávat kouzlu mladé studentky, která jej chce cíleně svést a mít s ním potomka – sv. Jana. Časem ho ještě začne nutit, aby ulehl s novodobou Marií (která je vlastně Rosaura, dcera krále drog), která bude později… no, to se případně dočtete. To je hrubá kostra příběhu, která se přirozeně začne mnohem víc zamotávat, nabalí na sebe další postavy a dějiště se přesune až do exotických krajů Jižní Ameriky (Kolumbie, tuším).
Jodorowsky už se tady dost opakuje a vlastně mi svým způsobem leze trošku na nervy. Alain je starý neschopa, jenž se nechává ostatními vláčet, neustále si na něco stěžuje, aniž by se snažil svou situaci jakkoli řešit a vlastně se podřizuje svému chtíči, protože má slabou vůli. Všichni kolem něj jsou zase manipulativní fanatici ohánějící se duchovnem a brzkým příchodem mesiáše; duchovním splynutím těl, ačkoliv pro Alaina je fyzický akt spojení čistě o animální posedlosti. Z církevního křesťanství tu tedy vzniká jakýsi podivný náboženský mutant. Celé dění komplikuje fakt, že Alain mívá často střevní potíže. Ale nedostatky těla, jak je u Jodorowského známo, nejsou příliš důležité. Jedním z motivů příběhu jsou totiž drogy a transformace, dál bych to tu asi nerozebíral.
Podle mě měl Jodorowsky spíš zůstat u SF. Z pozdějších alb Šílené mám dojem, že Moebius si to myslel taky. Kresba časem více zabředne do karikatury a kreslené komiky, obrázky jsou již více črtané a skicovaté, jakoby je chtěl mít Giraud už rychle za sebou (anebo se pletu a je to přesně naopak). Ale aspoň to celé nemusel barvit sám.
Naproti tomu musím ocenit české zpracování knihy a přes všechna negativa oceňuji, že to tu vyšlo a že to mohu mít, ačkoliv pochybuji, že se k tomu ještě vrátím. Pana Podaného musím opět vyzdvihnout za takovou práci.
Hodnotím v rámci tvorby obou autorů.

Asi nejlepší reklama na značku auta, kterou jsem kdy viděl. K Moebiovi prostě nemohu nemít respekt. V tomto případě měl volnou autorskou ruku a ač je v komiksu poněkud znát vliv oblíbených příběhových motivů Jodorowského (přerod hlavní postavy, skryté síly, nové světy, boj proti zlu ovládající společnost, různorodé variace na sny, duchovno apod.), vidět jeho komiks v takovéhle krásné úpravě od Arga je hlavně vizuální zážitek, za který jsem opravdu rád (a díky za tu hezčí nelimitovanou obálku pro obyčejné lidi). Navíc pan Podaný opět exceluje.
Moebiova linka je sebejistá, hravá a je možno na ní vysledovat inspiraci u Jijého i Miyazakiho (Naušika začala vycházet před Edenou už v r. 1982. Situace s Miyazakim je ale vtipná hlavně kvůli vzájemnému ovlivňování, viz. můj komentář u Arzacha).
Co se týče příběhu, sledujeme pouť dvojice průzkumníků-opravářů, kteří se jmenují Stel a Atan. Díky jedné známé značce se poněkud zajímavým způsobem dostanou na neznámý svět Edeny, kde doopravdy začíná celý děj tohoto malebného opusu. Edena je nádherný svět plný hojnosti a všelijakého tvorstva, ale již se na něm usídlila zlá entita, usilující o absolutní moc s přispěním svých groteskně vypadajících poddaných (úbory skrývající identitu), a hlavní hrdinové tak budou muset řešit řadu těžkostí, mnohdy nejen ve světě reálném, ale i ve snovém – tam jsem se cítil nejvíce zamotaný a nevím, zda jsem dokázal všechno celistvě pochopit. Budu muset komiks přečíst ještě jednou.
Dohromady se nejedná přímo o variaci příběhu na biblický ráj, pouze si z něj bere pár inspiračních vodítek a motivů.
Je zajímavé si přečíst předmluvu a v závěru pár dodatečných komiksových kraťásků, vhodně doplňujících celé album.
Ale především to celé skvěle vypadá a mám radost, že Edenu mám. Tak.
PS. počáteční písmeno jména Stel a k tomu Atan dávají dohromady jiné biblické jméno. Pochybuji, že by to byla náhoda. Ale moc nevím, co si mám po tom o Moebiovi myslet. Nějaké názory?

S tímhle komiksem pořád nějak nevím. Podle ohlasů bych čekal, že jím budu unešen, ale nijak moc se to neděje. Možná to bude tím, že jednotlivé epizodky jsou moc krátké na to, aby ve mně vyvolaly větší emocionální odezvu, ačkoliv o emoce zrovna není nouze. Četl jsem to hned po vydání a znovu teď po 9 letech a asi prostě jenom nespadám do cílovky. Možná to bude i tím, že depresivní a stařecké stavy si moc nepřipouštím, takže po většině příběhů jenom sklouznu, aniž by mi něco dokázaly sdělit. Bezcílné vysedávání v hospodě (pardon, v čajovně) mi taky nic neříká. Pro mě tak největším kladem zůstává kresba a fázování, díky čemuž se komiks docela dobře čte, a na kterém je vidět, že David umí vyprávět. Výsledné hvězdičkové hodnocení v mém případě příliš nemá význam, ale abych příliš nenarušoval kontinuitu, tak jednu přidám. I kvůli faktu, že v době vydání komiks působil trochu jako blesk z nebe.

Krásné. Je to hlavně o pocitech a těm se při čtení daří :)

Hodně si užívám ty pohledy na džungli, ruiny a zarostlé pradávné stavby všude kolem. Vlastně jsem se na to těšil už od začátku. A na poklad, který nakonec nesehrál takovou úlohu, jak jsem očekával. Moc mi nesedlo chování některých postav - nebo spíš co z toho vyplynulo, ale není to zas tak nic důležitého. Závěr byl podle očekávání, ale jinak bych to ani nechtěl. Líbilo.

Výborně. Od začátku do konce je to zábava, jak se na Dona Rosu sluší a patří. Takhle pohromadě je to laskomina. K obsahu není třeba nic dalšího dodávat. Ty překlady jmen jsou tedy občas matoucí (např. jednou je tam Kvakymír, pak zase Quackmore). Ale jinak v podstatě spokojenost. Upřímně doufám, že někdy vyjdou i další Rosovy příběhy.

Už je to nějaký pátek, co jsem přestal sledovat autora na deviantartu. O to víc mě teď překvapilo vydání jeho Death Vigil.
Ne, že bych byl nějaký fanoušek, ale čtenáře dokáže udržet vzhůru a mainstreamově-alternativní kresba je na dnešní poměry zdařilá. Sem tam se objevují situační vtípky (temný lord Radek, haha)
i emoce, a kromě bojování s hnusáky se tu často přetřásá slovo rodina. Jediný problém byl, že jsem občas nevěděl, co se na panelu děje; nebo jindy kvůli světlým vlasům hlavních protagonistů
a stejným obličejům se mi pletlo, kdo je kdo.
Jednu hvězdičku přidávám za dinosaura a kvalitní práci s obstojnou českou úpravou i překladem knihy (nenašel jsem žádnou chybku v textu, jsem velmi potěšen).

Výborné. Hlavně vizuálně. Není divu, když je Marek vyškolen Borisem Jirků a Radkem Petříčkem (aktuálně top mistři ve figurální kresbě). Ale jde mu to i ploškově ve stylu sekvenčních skládanek ve stylu Ch. Warea, jak píše GWB (už jen ta obálka je zábavný kousek k prozkoumání). Myslím, že mohu Marka zařadit mezi své tvůrčí oblíbence.
Co se týče kauzy, tak ta mě asi tenkrát úplně minula, protože o té jsem nic nevěděl. Alespoň to pro mě bylo nové. Co byla realita a co fikce, nedokážu posoudit. Ale četlo se to fajn.

„K dostání u všech dobrých, polodobrých i nedobrých knihtupců.“
Mám takový dojem, že tohle všechno překládat bylo docela peklo a výkon pana Podaného mne nepřestává fascinovat (už Salvatore byl docela úlet – samozřejmě v dobrém). Tímto bych ho chtěl nominovat na komiksového překladatele století. V knize je ohromná spousta vymyšlených názvů a termínů, pro které schválně neexistuje vysvětlení a sám autor často nejspíš vůbec nevěděl, o čem vlastně píše, ale zato tím věrně dodržoval směrnice své bujné fantazie.
Krátké komiksy jsou pak vlastně Moebiovým experimentálním prostorem pro tvorbu, takže mnohokrát se stane, že jako čtenáři navyklí na příběhová schémata opustíme komiks neukojeni. Osobně mě kniha bavila více v druhé polovině, kde se začínají objevovat trochu delší komiksové útvary, ačkoliv pochybuji, že kromě vizuálu si z nich budu za týden ještě něco pamatovat.
Nicméně je zážitek vidět poměrně zásadní komiks Dlouhý zítřek, který dal inspiraci Star Wars, Blade Runnerovi nebo Pátému Elementu, na jehož vizuálu pak už pracoval Moebius osobně.
Líbí se mi však přítomnost P. Druilleta jako jednoho ze scenáristů a každopádně jsem rád, že kniha vyšla. Na některé stránky je radost pohledět.
Vždy po několika epizodkách následuje stručný komentář Girauda ke každému komiksu a na konci knihy se můžeme dočíst i něco o autorovi samotném a neméně zajímavě o jeho vlivu na českou komiksovou scénu z pera (či klávesnice) Tomáše Prokůpka. Paní Tejnická se pak opět postarala o moc hezkou úpravu knihy.

Štěpánčiny komiksy se mi zdají lepší, když jsou čistě autorského charakteru. Líbí se mi tu vystavěné prostředí, postavy, střídání záběrů, tónování uniformní barevnosti a prostorová vzdušnost. Co se týče příběhu, hned na úvodní stránce je vidno, že se děje něco špatného - viz. klášterní pravidlo 3: "Mnich bude mít vždy na paměti, že přikázání a přání opata je božskému rovno."
Z křesťanského pohledu připomíná základní neduh dobře známé papežské církve, která pak vrhá na křesťany veskrze nešťastný rouhačský postoj, a je kvůli tomu mnohými vnímána jako církev falešného proroka. Žádný člověk ani nic jiného nemůže být zákonitě rovno Bohu.
Ale zpět k příběhu. V klášteře hořelo a byly ztráty na životech. Stibor je jako nemluvně vybrán pro mnišskou službu, aby doplnil stavy modlících se mnichů, kteří svou vírou a prostým konáním drží pryč toxickou mlhu, zatímco jsou v klášteře nadosmrti uvězněni a venku přežívají jenom s plynovou maskou. Když ale Stibor dospěje do správného věku, hned začne být zvědavý a chce vytáhnout ven; zjistit, jak to vypadá ve světě za mlžným oparem. Jenže naráží na klášterní pravidla. A jak se časem ukáže, za udržení tajemství se platí víc, než by čekal...
Těch cca 70 stran uteče jako voda, čtení mě bavilo. Jako bakalářka moc fajn. Jsem zvědav na diplomku.
Cyboyova poznámka má tedy také něco do sebe... ještě mne napadá, zda by nepomohlo, kdyby se modlili taky "normální lidé." Ale co už.
Z domácí tvorby doporučuji.

Druhá Divočina pokračuje v místě, kde se uzavřela jednička. Přidává na obsahu, na postavách i na zvířecích pudech. Tady zvířata konečně dostanou víc prostoru a jsem za to rád. Zároveň je milé, když Mikuláš rozšířil příběh i za hranice Divočiny samotné, a tak si můžeme pročíst obsáhlý spin-off o Kelvinovi v Aarghu 17 (doporučuji).
Druhý svazek se nese v duchu střídmé jednoduché barevnosti. Důležitou úlohu zde hrají i postavy z minula – Černý, komisař a Jehla. Bestie dospívá, a tak potřebuje ukojit i další fyziologické potřeby kromě bezedného žaludku. Nově se dostávají na scénu i Zill, vědkyně, jíž společnost lidí pohrdá, a hermafrodit Aurora, snažící se odvrátit zvířecí hrozbu. A pak zástupy lidí, nacistických opů a dalších zvířat jdoucích na porážku. To vše ve stínu zuřící bestie. Některé motivy mi připomínají Farmu zvířat, ale nijak moc okatě. Musím také ocenit vypravěčův literární styl v hranatých bublinách.
Obvykle mě v komiksech nebaví číst, ale tady mi to zas moc nevadilo. Pak většinou nevím, komu mám vlastně fandit. Asi Kelvinovi nebo Černému, jenž si z minula možná vylepšil reputaci.
Doufám, že třetí díl bude co nejdřív.

Myslím, že Divočina se dá mnohem lépe hodnotit až s přečtením druhého dílu. První díl totiž zatím jenom poodkrývá reálie dystopického světa a nastiňuje vznik bestie, věčně hladovící a nenažrané obludy, která infiltruje svět lidí (a zvířat). Zároveň rozmisťuje postavy a připravuje dějiště pro druhý díl, kde se všechno rozjede ve velkém.
Nově jsem se rovněž něco zajímavého dozvěděl o Gévaudanské bestii – autorovi děkuji a líbí se mi, že na onen francouzský motiv navázal v tomto sci-fi a rozšířil jeho mytologii.
Kresba je dynamická a detailní, scény propracované, davy zvířat zvládá Mikuláš zdařile.
Normálně bych hodnotil spíš průměrem, ale po přečtení dvojky přidávám na hodnocení.
Mikuláš Podprocký umí.

Myslím, že úroveň se každým číslem zvedá. Dost možná je to přibývající variabilitou příspěvků. Líbila se mi jich většina.
Štěpána bere obsah svého komiksu tradičně s nadhledem a filozofující nadsázkou; a hlavní postavě vkládá vizáž Otravného pomeranče, zatímco se snaží rozvzdychat rozchod. Tom s Luckou tentokrát spojili síly pro tématiku dystopického post-apo, kde robot uklízí mrtvoly. Tak fajn. Karel Cettl spustil hon na robotické čarodějnice; sice s fešnou, ale trošku chaotickou kresbou (nebo že by ty rastry...?). Vašek Šlajch zase zvířátkuje se Čtyřlístkem, a tak vznikla detektivka se soubojem hulkovského typu - sranda. Josef Sedlák vytvořil pěkný kraťas o hadovi v mobilu - cokoliv o ději by byl však asi spoiler. U Delarocka tradičně moc nechápu, o co jde (asi něco ve stylu brutálního Smolíčka Pacholíčka?), ale vizuál je namlsaný. Nově je tu výborný komiks od autorského dua Lukáše s Evou (noirový drsný příběh říznutý snad jakýmsi mysticismem) a stripy od Oldy. Oldovy komiksy mám hodně rád pro jeho svérázný humor, ale hlavně bych rád viděl vydanou třeba jeho netradičním způsobem vyrobenou komiksově gamebookovou bakalářku, která by si to zasloužila.
Podle mě asi zatím nejlepší díl.

Bratříček Hildy se nekoná. Vizuál je sice nádherný, ale trestuhodně toho moc nevyužívá. Vyprávění je pak opravdu hodně zkratkovité a stylem mi to připomíná ty nejdětštější pohádky. Ilustrovaný příběh pro nejmenší s trošku odbytým závěrem.

Pěkný kus práce. Líbí se mi originální kresba a (že by ne zcela náhodná?) podobnost s některými skutečnými postavami.
Začátek děje mi spíš připomněl Gantz nebo Temné metro (fuj, hanba mi za takové srovnávání), ale pak už se to rozjede čistě pod autorovou taktovkou, která dospěje k hezky originálnímu konci. Mohl bych tomu sem tam vytknout, co již bylo řečeno pode mnou (plus nějaké to množství překlepů), ale to je spíš takové meh.
94 stran na bakalářku je skvělý výkon a komiks/komix je to opravdu nevšední. Taky se mi líbí využití mytologie z českého prostředí.

Z Thorgala mám vážně radost. Z téhle série se stala jedna s mých nejoblíbenějších a hodně doufám, že bude dál vycházet v českém překladu. Po tomto dílu mám chuť si po letech přečíst všechny části pěkně popořadě.
Sluneční meč je sice epizoda nepříliš epická a trošku opakující některé klasické motivy, ale pořád thorgalovsky zábavná. Anotace vlastně shrnuje hlavní zápletku.
V rámci Thorgala jde spíš o průměr, ale nijak špatný.