Velmi příjemná záležitost. Drsný příběh s pirátskou cháskou, jednou lady, bláznivým indiánem a cestou za zatracením v podobě nejistého příslibu hory zlata kdesi v povodí Amazonky.
Zpočátku se jedná spíš o drama, které přeroste v komorní námořní dobrodružství. Zdá se, že každá postava trpí nečistým svědomím, takže konflikty na sebe nenechají dlouho čekat. Precizní kresba, atraktivní prostředí, pochmurné vyhlídky, charaktery s dostatečnou hloubkou. Modrá Crew povýšila.
Těším se na další díly, a snad někdy i na Nářek zpustošených zemí. Orbital bych ale taky bral. Kingsmana ve výběru tří nějak nechápu, ale aspoň mi ulehčuje volbu mezi ostatními dvěma.

Líbí se mi hlavně vizuál. Kdyby mě nezaujal, asi bych do toho nešel. Příběh je budován pomalinku a opatrně, ovšem ne nezajímavě. Jen mě zmátl konec, po kterém jsem zavřel knihu a řekl si: "aha, to jsem zvědavý, jak to bude pokračovat v příštím díle." Potom teprve přišlo zjištění, že se jedná o ukončený příběh, což je škoda, protože to zrovna začalo vypadat na nějaký dějový rozjezd. Není to žádná velká pecka, ale rozhodně mě to bavilo.

Moc pěkné, spíš ilustrativní. Příběh je jen konverzačka, zaujímající každou dvojstranu jako jeden velký panel. Prázdnota tu ožívá jako postava po zemřelém kocourovi a na můj vkus zabírá na stránkách až moc bílé plochy, ale celkově je to opravdu hezky zpracované.

Po nic moc Scarpovi tu máme zase starého dobrého Barkse. Některé příběhy jsem si připomněl ze starých KD a opět mě skvěle bavily - líbí se mi Barksova odlehčenost a dynamika. Okolnosti vzniku Donaldovy legendární 313 jsem si rád přečetl, ale jinak mě auta zrovna moc neberou. Nicméně Rosa a Barks u mě vedou a doufám, že se konečně prokoušeme k další knize.

Abychom něco získali, musíme obětovat něco stejné hodnoty. Takže nám tu přistála další dobrá manga série, tentokrát odehrávající se ve světě s aktivní alchymií a jejími pravidly. Edward a Alphons Elricovi byli ještě malí, když je opustil otec. Po čase jim zemřela matka. Ve snaze ji vrátit zpět do života zaplatili cenu vlastními těly. Ed přišel o nohu, Al o celé tělo. Aby se zachovala aspoň Alova duše, Ed obětoval vlastní ruku a vložil bratrovu duši do velkého brnění. Od té chvíle jim jde jen o jedno – dostat zpět svá těla.
První kniha nám pouze nastiňuje hlavní charaktery a pravidla transmutační alchymie na pozadí nepříliš zajímavých událostí. Většina vedlejších postav a rozvíjení hlavní zápletky přijde až později v dalších dílech, jelikož se rozjíždí spíš pomalu. Vezme si na to hodně prostoru, ale série stojí za přečtení. Sice se tváří navenek jako běžná akční manga, ale časem přináší řadu zajímavých témat – většinou týkající se toho, co jsme schopni obětovat. Některé z dalších motivů jsou pokusy na lidech, nebezpečné výměny, souboje, vztahy mezi lidmi, nic není černobílé, život vs. smrt, sobecká snaha dosáhnout božství apod.
Atmosféra postupem času houstne a temní, ačkoliv o situační vtípky není nouze. Kresba mi přijde akceptovatelná - ne, že by něčím přímo vynikala, ale dá se a k rozsahu příběhu se hodí.
Pokud si vzpomínám, tak manga se v druhé části výrazně liší od první anime série.
Za sebe doporučuji a hodnotím sérii jako celek.

Jako správné sci-fi od Jodorowského tu máme všechno možné. Putování vesmírem, mentální boje, psycho-síly, monstra, temnou entitu, osudovou ságu s důrazem na potomky, alegorii na Exodus a kdo ví co ještě. Kresba je velmi detailní, místy možná lehce nepřehledná – nevím, jak vypadá originál, ale zase mám pocit, že kniha by tím spíš užila větší formát. Četlo se mi to však dobře a celé je to pěkně příběhové. Zpracování se mi rovněž líbí. Podaný a Tejnická se opět sešli u dalšího špalku a jde jim to.
Hlavní postavou je tu vybledlý, zestárlý - avšak stále mladý Albíno, jenž putuje vesmírem ve snaze najít novou planetu pro svých 500 000 svěřenců a vybudovat svět, kde bude důraz na vztahy a ne na techniku. S biblickým Exodem o paleo-Mojžíšovi je tu poměrně hodně přiznaných podobností, ale nevadí to.
V každé kapitole bude muset překonat nějakou překážku (odkaz na egyptské rány?) a zároveň pokračuje ve vyprávění pamětí o sobě a své rodině, abychom pochopili, jak došlo k celému dění. Konverzačního společníka tu zastane podivně roztomilý hlodavec Tinigrifi. Zbytek by už byl o spoilerech, tak to raději utnu.
Za sebe mohu jenom doporučit.

Rosovy legendární komiksy v českém knižním vydání - lahůdka! I přes pár překladatelských políčků je to pořád nutnost. Návrat do dětství pro dospělé, ale mladší se jistě taky chytnou. Doufám, a těším se také na poslední svazek, takže určitě kupujte.

Jasně, nebude to úplně pro každého, ale jako oddechový komiks pro zpestření mi to vůbec nepřišlo špatné. A přes svoje absurdity lze v každém příběhu sledovat dějovou linku (nebo ultra krátké, humorné epizodky) bez nějakého silnějšího rušivého vlivu. Jde jen o to, jak moc je člověk ochoten přistoupit na předkládané podněty. Asi jako v každém jiném fantaskním světě, ať už v komiksu nebo filmu. A nakreslené je to bravurně, takže za mě velká spokojenost. Nejvíc se mi líbila ta první část se žralokem. Doufám, že pokračování někdy bude.

Nedávno jsem došel k závěru, že tohle byl jeden z nejlepších komiksů, co u nás vyšel. Jako kluk jsem to četl opakovaně a i dneska mě to dokáže velmi slušně zabavit. Hlavně černí šmoulové. Nevím, jaký na tom má podíl nostalgie, ale faktem je, že tematicky mě to dokonce baví víc než všechny díly Živých mrtvých dohromady, a přitom tomu stačí jen několik stránek. Asi tomu pomáhá ten twist v příběhu (bacha, spoiler?), kdy je naprosto všechno ztraceno a zombie šmoulové už nemají po čem šňapat. Mé klukovské já tehdy valilo oči a nemohlo uvěřit tomu, co se tam stalo.
I další příběhy však neztrácejí nic na zábavnosti. Celé to má svoje nenahraditelné kouzlo. Tak.

Já to se Spirálou moc srovnávat nebudu, obojí je to morbidně vtipné s trochou husí kůže a zároveň trochu jinak. Vadilo mi tu počínání Kaori, která se často chovala jako nějaká hysterka. Ryby, paryby i savci tu vlivem okolností trpí a hlavní hrdina se snaží přijít na způsob, jak aspoň něco z toho zvrátit. Ale autor je správný hororový maniak, a tak nám moc klidu nepřidá.
Na konci mě subjektivně zklamalo, že na řadu mých otázek se nenašla odpověď. Ale jako celek mě komiks bavil od začátku do konce a na hlavního hrdinu jsem si rychle zvykl a fandil mu. Vlastně jsem dlouho nečetl tak povedenou žánrovku.
Na konci je pak bonus ve formě dvou komiksových kraťasů, které mi zas trošku připomněly absurdní styl Edwarda Goreye.
Pilíř domu se tak stává úsměvným pro příznivce černého humoru. A otvory ve skále pro mě osobně byly asi nejsilnějším zážitkem z celé knihy. Cokoliv dalšího bych řekl k libovolnému příběhu, by byl spoiler. Takže to tímto utnu a za sebe doporučuji.

Tak konečně jsem měl během zkouškového trochu času i na zformulování krátkého hodnocení Čechů. Předně musím říct, že žádný z TV dokumentů jsem neviděl a z komiksové série jsou poslední dva vyšlé díly zároveň prvními dvěma, které jsem si koupil, ačkoliv některé z těch předchozích mne rovněž díky knihovnímu fondu zabavily.
Na komiksy Štěpánky a šípáckého Karla jsem byl však nejvíce zvědav a po přečtení obou mohu s povděkem říct, že se investice vyplatila. Oba používají osobitou kresbu, která se do každého tématu hodí trochu jinak a s upovídaným scénářem se poprali udatně. Málokdo by asi měl takovou trpělivost kreslit tolik mluvících hlav.
Štěpánka zvolila pro svůj komiks vzdušnost a neagresivní barvy. Čtenáři pomáhá pochopit plynutí děje i pomocí obrazových metafor (hlavně rozpadající se svět), což dobře podbarvuje Benešovu tísnivou situaci. Její volná, jemná, obrazotvorná linka vnímavě doplňuje křehkost Československa a detailně zobrazuje uniformy i další dobové předměty – ocenit musím i rozkreslenost pozadí a okolí postav. Takže respekt. Doufám, že komiksů od Štěpánky se už začne vydávat víc, protože má (i aktuálně) co nabídnout.
Co se týká příběhu, Beneš to holt měl s Hitlerem těžké a je na každém, jak si jeho konání přebere: „Tohle je spor Hitlera s celým světem a s vesmírem a s Bohem, a můj problém je jenom v tom, že to kromě mě nikdo nechápe.“
Podle mne však Kosatíkův scénář dovedně ilustruje bezvýchodnost situace.
Sečteno a podtrženo, je na co se dívat a je co číst. Je to z naší historie, vytvořeno našimi autory/autorkami, my za to můžeme být rádi a taky to můžeme dát najevo – což jsem tímto snad udělal a těší mě, že série je už touto dobou úspěšně završena.
Na závěr drobné mimochodné PS - zcela překvapivě je z gramatického hlediska správně slovo skici, nikoliv skicy ;)

Druhý díl nijak neubírá na zábavě. Příběhy jsou neotřelé, roztomilé a vždy se kolem zápletky motají nějaké další trolbergské bytosti potřebné k budování děje i všeho kolem. Krapet větší prostor dostane i Hildina maminka, což není vůbec na škodu. Líbí se mi Pearsonova souhra vizuálu a narace.

Obecně mne baví, když se příběh více zaměří na dobrodružství určité nepočetné skupinky hrdinů spíše než aby ukázal epické bitvy shluků armád, což se myškám daří. Pomalinku buduje legendu několika jedinců a dost mě zajímá, co s nimi bude dál. A spolu s nimi i osudy mnoha jiných, třeba zatím nepoznaných. To znamená, že jsem rozhodnut u Myší hlídky zůstat i v budoucnu. Motiv a zobrazení tajemných podzemních prostor mě úplně vtáhl.

Stan Sakai se zase rozjel a kromě války světů nám přináší i prvek klasického japonského gundam. Výsledek je taková ujetá zábava provázána silnými dramatickými zvraty; k ději snad nic dalšího dodávat nebudu. Senso je dobré si přečíst.

Po deseti letech se zase vracíme k Oskarovi a jeho vnitřnímu vnímání světa. Sledujeme tu komorní road-trip s jeho rodiči (a dalšími živými tvory), při kterém se postupně odkrývají jeho vzpomínky na dobu dětství a závěr příběhu skutečně uzavírá jednu emotivní část života.
Oskar je velmi nekonfliktní charakter, ale stejně se pokaždé dostane mezi mlýnská kola nezdravých lidských vlastností a snaží se, aby z té mely všichni vyšli bez úhony, což se daří jen velmi těžko.
Nějakých 340 stran přitom uteče jako voda, ale přiznám se, že bez famózní kresby by mne to bavilo asi jen z poloviny. Branko Jelinek je excelentní kreslíř a já se i teď, stejně jako kdysi, ponořil do těch obrazových Oskarových tajů a obdivoval ty detailní směsice všeho možného, aniž bych se v nich ztratil. Vhodně volené kontrasty černé a bílé, střídání úhlů, kompozice, plynutí příběhu a okosled na jedničku – jsem i ochoten věřit tomu, že autor nad tímhle nemusí ani moc přemýšlet a vytváří automaticky, co mu přirozeně přichází na mysl.
Rovněž musím pochválit i použité písmo a grafickou úpravu knihy.
Je možné (i když nepravděpodobné), že se mi to časem ještě rozleží v hlavě, ale zatím jsem z komiksu velmi potěšen.

Z umu autorů jsem opravdu nadšen. Japonská, samurajská tématika říznutá fantasy motivy mi v tomto provedení sedla jako nic předtím, takže sérii považuji za nutnost. Musaši cvičící syna mocného lorda, k tomu pár fantaskních nestvůr a moře, tak fajn.
Z čeho nejsem nadšen, je provedení. Tolik detailů utopených v trestuhodně malém formátu, na který musím doslova ostřit zrak, abych si z něj vynípal všechny mistrovské linky... z toho člověka zamrzí.
Achich ouvej. Nu, nezbývá, než dodat klasickou větu: "tak aspoň že to u nás vyšlo."
Jsem zvědavý na pokračování a budu doufat, že to třeba někdy vyjde v podobě, jakou si komiks zaslouží. 5 hvězd, ale se skřípajícími zuby.

Pamatuji si, jak jsem to jako asi patnáctiletý kluk uviděl v Luxoru a nadšeně jsem se k tomu hrnul s tím, že někdo zkomiksoval jeden z mých oblíbených filmů. Pak jsem pochopil, že je něco špatně. Nenapadlo mne totiž, že by se někdo pustil do komiksové adaptace ne úplně dobrého veřejného představení - pokusu o parodii na známé postavy a dílo K. Maye; a rozhodl se to prodávat za nějaké 4 stovky, což byl tenkrát asi dvojnásobek ceny dříve vyšlé záplavy francouzských alb od BB-artu.
Nakonec se mi to podařilo náhodou sehnat letošní prázdniny s pomocí přítelkyně jako vyřazené zboží za 5 kč v blanenské knihovně, což mi přijde adekvátní.
Na obsahu knihy se mi líbí asi jen barevné obrázky a prokreslené pozadí panelů, čehož si cením, ale asi nedokážu přijmout fakt, že postavy vypadají jinak, než jak jsem na ně zvyklý z filmu anebo od Buriana, chovají se poměrně idiotsky i na poměry parodie a děj je takový makový, o ničem (ještě bych zkousl závěr o podstatě pokladu, ale to už je dnes stejně klišé).
Půjde to do poličky kuriozit do druhé řady a nemyslím si, že se k tomu budu brzy vracet.

Kouzelný, laskavě humorný a citlivě podaný ilustrovaný příběh o opraváři kol z francouzského městečka Saint-Céron se točí vlastně jen kolem jedné věci - a sice o tajemství, které Raoula Taburina tíží celý život, je skvrnou na jeho životním štěstí a to tajemství si úzkostlivě chrání. Celé to ovšem spěje ke kritickému okamžiku, který bude mít důsledky. Bude muset Raoul tajemství prozradit?
Sempé je zkušený autor, jeho ilustrace se tu nejvíce přibližují k těm v Mikulášovi a čtení je to pohodové a zážitkové.

Tedy, i přes tu prapodivnou obálku musím říci, že mi komiks přišel k chuti.
Takhle krásně malovaný obsah jsem jinde zřejmě dosud neviděl.
Postava hraběte Skarbeka mě dokázala zaujmout hned v počátku; a tak jsem se do toho začetl, že mi ani nevadila ukecanost všech postav. Ale bylo to nutné a ve výsledku jsem byl spokojen jak s výtvarnem, tak i s narací.
Druhý příběh s názvem Western je na tom podobně - ale proložen úchvatnými dvoustránkovými malbami, na které se čtenář může těšit. Možná budu jeden z mála, co má rád tematiku Divokého západu, ale i za toto malované vyprávění obrazem jsem rád.
U obou komiksů se bojím prozradit něco z děje; mohu tedy zůstat u hodnocení dojmů a ty mám ještě stále silné.
Je pravda, co zmiňují ostatní - že je to ten typ příběhů vezoucích se na vlnách odvahy a dobrodružství, ale podle mne je to něco, co tu chybělo a beru to jako pozitivum.

Docela slušná noirovka. Předlohu jsem neznal, takže příběh i hlavní postava zločince Parkera pro mne byla novinka.
Kniha je rozdělena na čtyři části, kde sledujeme postupně se odvíjející zápletku se zradou a odplatou - celkem nic nového.
Cooke ale zapracoval na grafickém zpracování, takže člověka to dokáže vtáhnout. Cookovy obrázky dokážou mluvit samy za sebe (viz. prvních asi 10 stran).
Proto mi trochu vadily občasné pasáže textu přes celou stránku, ale beru to jako nutné zlo daného žánru, kterému je těžké se vyhnout i v komiksu.
Když to shrnu, tak nejlépe na mne působí Cookova práce, kterému románová předloha určitě sedla, ale doufám, že v příštích dílech mne více zaujme i děj.
Jinak spokojenost.

Moc pěkný komiks o myších. Dlouho jsem chtivě sledoval zahraniční obchody s originálem, až se trpělivost vyplatila a já si to mohl přečíst česky. A určitě budu kupovat další díly, protože tematicky i vizuálně je mi to blízké. Trochu tajemné, trochu bitevní a příběhové. Sice jsem měl tu a tam problém odlišit od sebe různé myšky, ale i tak jsem velmi spokojen. České vydání se povedlo a i obrazové přílohy jsou fajn. Jediná věc, co mě irituje a ruší na každém obrázku, jsou ty tři prsty na myších prackách.

Docela dobré čtení, i když velký dojem to na mě nezanechalo (respektive Zámek a klíč nasadil vysokou laťku).
Dva příběhy o tom, jak člověku může rupnout v hlavě a dělat psí kusy. Zpracované je to ale poměrně dobře, přečte se to rychle, kresba se hodí a nenapadá mne, co bych vytkl.
Pěkná nášivka.

Dal jsem si trochu odstup po přečtení komiksu, abych zjistil, jestli si ještě něco budu pamatovat. Pamatuji si hlavně na kapitoly se zvířátky, stání front na všechno možné v obchodech, pár lumpáren, co děti prováděly v baráku a reakci na výbuch Černobylu.
Politika mě tu dost minula – nebo mi nepřišla zajímavě popsaná, už ani nevím. Většina komiksu je barvená do šedých barev a pokud tu byly znázorněny nějaké velké emoce, tak mě to minulo. Už někdy ve třetině knihy jsem počítal, kolik toho ještě ‚musím‘ přečíst a druhá část už mě téměř vůbec nebavila.
Na vině je hlavně velké množství textu. Mnoho panelů má drobným písmem napsaný odstavec textu nahoře a dole. Přímá řeč v bublinách je jen někde. To už bych si snad raději přečetl klasickou knihu.
Jako dítě bych to určitě nečetl. Jako senior bych asi nepřečetl písmenka. Takže zbývá věk, ve kterém jsem, ale nějak se necítím být v cílové skupině.
Takže tolik k dojmům; pro mne nic moc.

Přečetl jsem to v knihkupectví. Dost jsem váhal s koupí, protože je tam asi 100 stran textu a 60 komiksu - klasické čtivo mi nevadí, ale přece jen bych raději měl ucelený komiks. Nakonec jsem se rozhodl, že ještě počkám a třeba to po čase najdu za lepší cenu.
Textovou část jsem rovněž nečetl a hupsnul jsem rovnou na komiks. Ne že by byl špatný, ale příliš pocitů ve mně nezanechal. Na kresbu se dá koukat; postavy vypadají jako postavy... nejpravděpodobněji to asi sedne příznivcům amerického mainstreamu, kde vidím nejvíce podobností. Mladé by to třeba mohlo taky zaujmout, takže asi fajn.
Příběh sleduje Karla zhruba od dětství až po korunovaci. Prostě kus historie, co dodat.
Za sebe mohu říct, že mám ke komiksu spíše neutrální postoj.

Dost zábavná jednohubka s atraktivním námětem časové smyčky. Film byl trochu jiný, komiks ale taky stojí za to (nepamatuji si už, jestli jsem nejdřív viděl film nebo komiks, ale je to celkem jedno). Kresba je spíš klasičtějšího japonského typu, takže žádné vyloženě vizuální pamlsky se nekonají, ale zase to neruší od čtení. Hlavním tahounem je tempo příběhu a bavily mě i neakční scény, během kterých Kirija získává zkušenosti, aby je potom využil ve svůj prospěch. Linie s Ritou pak přidala i nějakou romantiku a pohnutý osud, takže snad si tu něco najde každý.
Emzáci tu mají krásný úsměv.

Po přečtení všech dílů mohu říct, že je to velice osvěžující série. Jsem rád, že jsem jí dal šanci a ačkoliv mi poprvé úplně nesedla kresba, příběh mě pomalu vtahoval do děje a brzy jsem si na vše zvykl, může za to i propracované detailní prostředí. Teď už bych si Zámek a klíč asi nedovedl představit s jiným vizuálem. Bezva počtení, několik neotřelých nápadů a pomalu se odkrývající temná tajemství - prostě to, co máme rádi.

Jsem komiksově uspokojen. Hilda je velice osobitý komiks s laskavým humorem, pohádkovou poetikou a milou kresbou. Těšil jsem se na něj dlouho a jsem rád, že nakonec vyšel i u nás. Doufám, že bude pokračování.

Hodně dobrá věc, bavilo mě to.
Mladý, cílevědomý sochař se snaží probojovat se svými díly na veřejnost, ale kvůli nevlídným okolnostem dře nouzi s bídou a ačkoli není bez talentu, naráží na samé překážky. V zoufalství přijme jedinečný dar, za který by jiní bojovali, ale kvůli kterému zanedlouho zemře a do té doby musí se svou tvorbou něco udělat. Do toho všeho, jak to tak bývá, potká svou spřízněnou duši a začíná sled dalších komplikací, během nichž se překrucuje i to, co dříve vyvstalo na povrch.
Komiks je laděn do dramatu, objevují se silné emoce a ta všudypřítomná modrá zanechává na čtenáři citelnou stopu (hlavně na rukou, pokud to budete číst jako já s obnaženými knižními deskami. Barva na deskách nedrží úplně spolehlivě).
Taky stojí za to si přečíst doslov, je tam vysvětlena osobní spojitost autora s příběhem.
Jo, a McCloud umí hezky fázovat obrázky.
Záložka by se opravdu hodila, ale i tak jsem spokojen s obsahem.

Ještě tak vylepšit kresbu, dialogy a uvěřitelnost příběhu, a možná by se to dalo číst. Tudy ale cesta nevede; navíc následovatelů Saudka už bylo dost a dalších netřeba. Z mého pohledu úplný přešlap vedle. Ne že bych neměl rád 'freestyle' nebo líznutí undergroundem, ale od autora bych raději něco více osobitého nebo příběhového.

Tak po dlouhé době mě zase něco v Crwi zaujalo, a to Ekho. Ochutnávač o něco míň, ale pořád ještě ano, a Hellblazer klasicky ne, jelikož nejsem cílovka.

Přiznám se, že se mi do toho na první pohled moc nechtělo; nejasné barvy a drobounké, tenké písmo. Ale nakonec zvědavost zvítězila a musím přiznat, že zhruba od chvíle zajetí pouštním kmenem mě to docela chytlo. Jen některé příliš popisné části jsem měl nutkání přeskakovat. Velmi se mi však líbily různé mapky a dokumentace architektury nebo nástěnných maleb, to musela být piplačka. Hádám, že většina zmíněných památek ze Sýrie je dnes už asi zničena milicemi IS. Minimálně Dura Europa a většina pamětihodností v Palmýře, o čemž jsem nedávno něco četl. Škoda, škoda...
Zpět ke komiksu. Myslím, že komiks splnil účel, jsem zas o něco chytřejší a vůbec jsem nevěděl, že měl Musil konexe až k nejvyšším místům. Hollywood by z toho udělal trhák.
Jinak je fajn, že to má tak kvalitní tvrdý papír. Na normálním by z toho byl jen drobný sešitek, ono těch cca 40 stran totiž sice na bakalářku stačí, ale do knížky bych si představoval víc. Nu, to jen tak.
Ve výsledku jsem rád, že se projekt podařilo zrealizovat a gratuluji.

K násilí a erotice těžko něco dodávat, ale myslím, že dané období komiks ilustruje poměrně dobře. Asi nejlépe je tu zobrazena prohnilost církve a její totální odklon od kořenů křesťanství k naprostému opaku. Inu, pod svícnem je největší tma. Když se moci ujme nesprávný člověk, je to špatné.
Vládne se krutou rukou, která, hnána touhou po moci, způsobuje lidu i zemi utrpení, zmar a neúctu k životu. V kontrastu s tím se všemožně projevují pozemské přízemní rozkoše.
Děsivé a poučné může být vědomí, že se jedná o část naší historie.

Koukám, že i po tak dlouhém čase jsem pořád nehodnotil Blacksada, což bych měl napravit. Guarnido je šikovný chlapec a všechno, co vložil do komiksu, mi sedlo. Z magazínu Crwe to je asi můj dosavadní favorit. Jednotlivé příběhy i postavy jsou dobře napsané a skvěle prokreslené. Všechno funguje a je na svém místě. Rozhodně mohu řadit mezi své oblíbené komiksy.

S mírným odstupem času i já mohu zhodnotit tyto dva Bilalovy rozličné příběhy.
První z nich o starcích nad hrobem, kteří chtějí sami sebe přesvědčit, že ještě nepatří do starého železa, ačkoliv tomu tak je, vlastně vypráví o tajné trestné výpravě. Společenstvo seniorů je jako podle fantasy mustru (tenhle přišel z téhle země a tamten zas odtamtud, každý má nějaký skill, občas někdo odpadne, ale nakonec se dílo za velkou cenu možná i podaří). Je to dost upovídané, jelikož starci si mají o čem povídat, ale občas jsou docela akční. Kresba je taková evropsky příjemná a navzdory politickému tématu, když jsem přistoupil na tu rpg hru, se mi to nečetlo nejhůř. Na druhou stranu mě to nezaujalo natolik, že bych se k tomu někdy chtěl vrátit. Nebo možná někdy v důchodu.
Druhý příběh Hon mě bavil více. V atraktivním prostředí na odlehlém místě v horách se sejde skupina soudruhů, aby si trochu zalovili. Je to takové syrové. Vypadá to na klasickou konverzačku s občasnými loveckými scénami, ale závěr se mi líbil a vlastně změnil můj pohled na knihu k lepšímu. Výtvarno je tu super, hlavně panely s venkovním prostředím jsem si užíval. Docela živě si dokážu představit, že by tuhle látku vzal Tarantino a udělal podle toho film, třeba i bez politiky.

Jelikož jsem dvě povídky četl v původní Neffově psané podobě a k jedné z nich kdysi zkoušel jakýsi komiksový plakát, byl jsem zvědav, jak dopadla tato Michalova prvotina. A jelikož mám rád komiks obecně a fandím různým druhům komiksového spektra, snažil jsem se přistoupit k tomu bez předsudků, které by mi mohly teoreticky nabízet vody amerického mainstreamu nebo kaluž českého sci-fi.
Ze scénáristického hlediska mě asi nejvíc zaujaly změny v povídce Nápad za všechny prachy, kde bylo na úkor předlohy úplně potlačeno vědomí palubního systému a jeho roli v posouvání příběhu převzala jedna z postav ústřední trojice hrdinů. Nedokážu posoudit, jestli je to dobře nebo špatně, ale původní verze se mi líbila asi víc (pamatuji si mnohem méně vulgarismů a vtipný prvek flirtujících strojů). První povídka byla pro mě nová a třetí s koncentračním táborem už jsem znal.
Několikrát dříve jsem přemýšlel, jak by se něco takového dalo převést do komiksu, a vždycky mě zarazilo množství textu a upovídanost všech postav, což jsem viděl jako překážku.
V tomto ohledu to podle mě Michal zvládl, i když mám dojem, že by to šlo ještě vylepšit a neukazovat často jen povídající postavy.
Jak už se tu psalo, trošku by také pomohlo změnit unifikované ženské tváře a zvýraznit postavám trochu hravost a dynamiku (můj názor ohledně amerických vzorů je ten, že jsou právě pro tyto aspekty poněkud limitující a autor musí překonat tento domnělý blok, aby se mu to povedlo. Což jistě není lehké).
Zatím v tom také postrádám osobitost, ale kdo ví, třeba jednou uvidím obrázek a hned si ho spojím se jménem Michal Suchánek.
Každopádně je fajn, že se tu objevilo zas něco jinačího na české poměry. Své fanoušky si určitě najde. Já si zřejmě zatím stoupnu do neutrální zóny.

Sláina jsem nikdy moc nemusel. Přišlo mi to jako splácanina všeho možného, postavy mě spíše iritovaly a nějaká starodávná magie, či co, z britských ostrovů je mi ukradená. Jedině bych mohl dát bod za výtvarné zpracování, ale i to se mi brzo okoukalo.
Dal jsem tedy ještě šanci Pokladům Británie, ale ani to mne nedokázalo zabavit. Holt nejsem cílovka, minulo mě to dost velkým obloukem a asi nikdy nepochopím pravý význam Sláinova výskytu v legendách evropského komiksu.

Z Bublifuku mám zatím spíš lepší než horší dojem.
Komiks Fernando a Stella od Vojty Šedy je klasicky fajnový.
Piráti na suchu od Lukáše Fibricha moc krátcí, ale na těch dvou stranách stačili zaujmout.
Viktor Svoboda skvěle ukazuje, Jak se dělá komiks (písmo mi nedělalo problém).
Píp a Půp mě úplně minuli, asi nebudu cílovka; navíc ten zelený robot mi dost připomíná toho z Planety pokladů.
Zelený vlk od Karla Jerieho se mi líbil zpracováním a trochu - možná naivně - doufám, že bude poskytnuto nějaké vysvětlení ohledně toho osla.
Tři mušketýry bych klidně oželel.
Komiks Tomáše Kučerovského mě pobavil, takže jsem s tím spokojen.
Trampoty principála Piškoty je asi nějaký omyl.
Knihomol Bubu od Buchalové mi přišel jako příjemná tečka na závěr.
Takže celkově mohu říct, že pozitiva převažují a jsem zvědav na další vývoj.

Tipuju, že Drak je od Jirky Gruse asi první ucelený komiks, co mě zaujal snad po všech stránkách – námět, scénář i výtvarné zpracování. Je sice pravda, že se děj drží středověké legendy o tom, jak byl založen Trutnov, ale ono je to vlastně napůl takové zábavnější fantasy (což mě přivádí na myšlenku, že bych si vážně rád přečetl od Gruse i nějaké další komiksy podobného druhu).
Na Drakovi v komiksu je nejlepší to, že to není nějaká symbolika, ale skutečné stvoření, se kterým je potřeba se vypořádat, a děje se tak dle legendy originálním způsobem v atraktivním prostředí Krkonoš.
Příroda kolem je fascinující a úplně z ní cítím tu správnou atmošku hlubokého hvozdu. Postavy jsou uchopeny lidsky, chvíli se chovají s rozumem a chvíli zase na pěst. Občas mě jen zmátlo řazení bublin, nebo jsem si nebyl úplně jist, kdo že kde mluví. Drobný to přešlap. Celkově je to fakt parádní kousek a jsem rád, že se mi to podařilo sehnat. V budoucnu se k tomu ještě určitě několikrát vrátím. Radost pohledět.

Řeka je moc fajnový komiks, i když asi ne pro každého. Je beze slov, rozdělen na čtyři části a jeho nejsilnější stránkou je výtvarné zpracování akvarelem. Většina výplňových barev je jakoby rozpitá a přesnější tvary získává v konkrétních objektech, vlastně jako na obálce. V každé části sledujeme jakýsi pomyslný příběh - ne vždy jsem ho v tom našel, ale v zásadě o něj moc nejde. Komiks sází hlavně na emoce, náladu a přírodní živly. Pojícím prvkem je pak samozřejmě voda.
Já jsem se krásně pokochal a zrelaxoval. Obrazy na tématické výstavě KF byly také parádní, užil jsem si oboje.

Malého prince zná asi většina čtenářů. Těm neznalým by komiks mohl dopomoci k originálu, o němž si myslím, že ho Sfar s citem uchopil, nesnadně převedl do obrázků a pak zase uložil nazpět; a my si můžeme vybrat, kterou verzi si přečteme. Já jsem pro obojí. Těžko si představím, že by prince zkomiksoval někdo jiný.
Škoda jen těch barev - představoval bych si spíš akvarel, který podle mě Sfarovi sedí víc. Rozhodně však v této podobě není zbytečný.
Zbytečný je tu další komiksový seriál, jenž nese titul Malého prince a je mi záhadou, že se u nás drží.
Kdepak, Sfar je jiný, Sfar umí.

Teď je to téměř 6 let od vydání, líbilo se mi to tenkrát a líbilo se mi to znovu, možná i víc, když jsem to včera přečetl. A nechápu, jak je možné, že pořád nevyšlo pokračování. Měl jsem dojem, že Sfar už je u nás zavedená značka, bohužel tomu tak asi pořád není. Zbytek Rabínova kocoura nebo Donžonu taky nikde... nepochopitelné a hanebné.
Každopádně, Klezmer je parádní komiks, který vyniká neotřelými idejemi říznutými hledáním židovské identity, avšak zaobalené do slušně čtivého materiálu a s humorem Sfarovi vlastním, zde navíc míchá i pokus o 'tichou' hudbu, již si dokáže náležitě užívat. Skvělá kolorovaná kresba dává pocit, že ten komiks jen tak spontánně naskicoval někde na procházce v lese.
Pokud vám připadá hlavní hrdinka (také na obálce) povědomá, tak je to ta stejná 'herečka' z Rabínova kocoura - Sfar ji tu přeobsadil do jiné role. Hezké, že? Suma sumárum, docela se mi Klezmer strefil do noty, vyhledal a pustil jsem si i nějaké písně online. Možná bych jen vyměnil tu nešťastnou obálku za nějakou jinou, pianista se tam přece jen tváří jak nějaký černokněžník nebo čert. A teď jdu držet minutku ticha za nevydané Sfarovy komiksy.

Neshledávám tak úplně zálibu v tématech holocaustu a v boxu už vůbec ne, ale musím přiznat, že mě židovského Boxera bavilo číst a bavilo mě sledovat jeho pohnutý osud až do konce knihy, ačkoliv jeho charakter jsem nesnášel a nepřišel mi dvakrát sympatický. Líbila se mi tu však romantická linie v pozadí a motivy, které Hertzka držely na nohou i v nejtěžších chvílích v lágrech, všemožné peripetie spojené se snahami o přežití, i hořkosladký závěr knihy, který ještě chvíli zanechá ten správný pocit.
Zajímavé mi připadá, že mnohem více než Mause mi neustále připomínal Život v Číně - možná stejným způsobem vyprávění, ve kterém se s hlavním hrdinou nikdo nemazlí a se čtenářem taky ne.

Goblet sice není moc svérázná vypravěčka, ale ono v tom komiksu vyprávění ani moc není, spíš jde o jakýsi shluk popisovaných útržků ze života, poslepovaný dohromady. Jako terapeutickou knihu bych to dokázal pochopit; jako fungující komiks, od něhož mám i v rámci autobiografie nějaká očekávání, nikoli. Výtvarná technika mi k tomu v rámci možností celkem sedla, některé konkrétní pasáže se mi vizuálně dost líbily, ale občas by prospělo, kdyby to bylo méně zatextované a snad i čitelnější a vstřícnější k čtenářovi. Místy jsem se zas naopak trochu ztrácel a nutil do čtení, jelikož se nedělo nic zajímavého. Za mě zapomenutelný průměr.

Ruská literatura mě nikdy moc netankovala a ani tenhle komiks můj přístup zatím nezměnil, ale jakožto komiksová adaptace to nebylo zas tak špatné - klobouk dolů před Rabatém. Relativně se mi líbila technika, ale příběh byl poněkud plytký.
Na začátku roku 1917 se udála věštba, které se hlavní hrdina chytl a je jasné, že díky ní se celá dějová linie nakrucuje a překrucuje, a čeká se, co z toho všeho bude. Závěr se mi líbil, ale než se k tomu dojde, tak těch 500 stran mezitím pořádně nemá co nabídnout, a ani postavy nejsou natolik zajímavé, aby můj dojem zlepšily. Za týden už asi nebudu vědět, o čem to vlastně bylo. Vhodná četba třeba pro ukrácení cesty vlakem.

Autobus je vtipná jízda obrázky - rozhodně musím ocenit autorovu fantazii, která mě bavila na každé straně, a ta lehce sterilní kresba se k tomu nakonec velmi hodila.
Pro svůj menší formát je to vhodné i jako četba do autobusu.

Na každé straně jsou čtyři obrázky a v záhlaví pouze veršovaný text, který celou stranu doprovází. Celé je to koncipované pro nejmenší děti, anekdoty jsou dost jednoduché, např. pejsek si chce chytit rybu, ale štípně ho rak, takže si otevře plechovku s rybičkami. Taková průměrná jednohubka pro začínající čtenáře.

Myslete si o mně, co chcete, ale po přečtení asi tří knih o téhle sérii nedokážu napsat nic pozitivního.
Nezajímavé postavy a prostředí, těžko uvěřitelné dialogy i nelogický svět. Obdobně fungující zápletka se dá najít i jinde a v lepším provedení (např. Knights of Sidonia odehrávající se ve vesmíru, navíc od Tsutomu Niheie). Hodnotil bych lépe, kdybych viděl zlepšení v kresbě, ale nevšiml jsem si; dávám jednu motivační hvězdičku za snahu začátečníka.
Do čtení jsem se musel nutit. Budovy jsou na pohled trochu šablonovité a postavy kresleny tak nějak disproporčně, že jsem zatleskal pokaždé, když jsem našel povedenou figuru. Titáni by se s jejich anatomickými dispozicemi ani nemohli zvednout na nohy, natož předvádět nějakou atletiku, což mě velmi rušilo a odvádělo pozornost.
Očividně nejsem cílovka. Kdo ví, možná se s dalšími díly zlepšuje kvalita, ale moc tomu nedávám.
Slyšel jsem, že anime je už 'normální,' takže by to mohla být lepší volba. Nicméně za sebe mohu říct, že budu raději věnovat pozornost jiným sériím.

První příběh řadím k mým oblíbeným. Raptoří planeta ve SW? Jasně! Příště chci T-rexe a spinosaury se světelnými meči, prosím (ale... vážně) :D
Druhý příběh typická tuctovka.

Znovu jsem se vrátil k téhle klasice. Dobře si pamatuji na tu dobu před mnoha lety, kdy dobrý fantasy komiks byl velká vzácnost a Dragonero působilo jako velké osvěžení.
Asi jen těžko dodám něco nového. Kresba je pořád velmi ambiciózní, prvky dávkovaného klišé jsou jako všude jinde, inspirační zdroje taktéž (nejvíce je tu do očí bijící velká zeď na severu, která odděluje zemi před hrozícím nebezpečím, chráněná červenou stráží). Zbytek je o putování družiny v klasickém stylu. Někde mi to bůhvíproč připomínalo Kůstka.
Měl jsem pocit, že barva by tomu prospěla, ale není to žádná velká výtka. Co se týče obálky, tam mě jen zmátla ta černá hrouda kamení. Dlouho to na mě působilo jako nějaké ve stínu ukrývající se monstrum.
Když to shrnu, tak jde pořád o lepší klasiku v žánru. Čte se to rychle, není nouze o různorodá prostředí a dynamiku. A objeví se drak.

Pamatuji si, že jsem si kdysi po prvním přečtení řekl, že možná ještě nejsem natolik vyspělý, aby to na mne dostatečně zapůsobilo, a že pár let počkám a i já změním názor.
Po téměř pěti letech jsem to četl znovu a opět mě to minulo. Škoda, doufal jsem, že pro to najdu stejné nadšení jako ostatní, ale nestalo se tak. Pro mě to byla celkem průměrná náladovka s postavami, na které jsem už po několika minutách zapomněl a příliš mě nezaujala ani kresba. Trošku promarněný potenciál.